Nejdražší energie za poslední 3 roky, aneb proč jde elektřina nahoru, i když za tím stojí plyn

Za poslední rok zdražil roční kontrakt na elektřinu v Česku o 41%, plyn dokonce z 32EUR / MWh na 77.6EUR / MWh, tudíž o 140%. Obě komodity teď atakují tříleté maximum, a pokud vám přijde, že to přišlo nějak rychle, máte pravdu. Ještě loni v létě se čekalo spíš na pokračování poklesu.

Abychom pochopili, proč se to děje, a hlavně proč to táhne nahoru i elektřinu, přestože Česko vyrábí drtivou většinu elektrického proudu z jádra a uhlí, je potřeba projít tři vrstvy:

1. stav zásobníků

2. co se děje kolem Hormuzu

3. jak vlastně vzniká cena elektřiny na burze

Zásobníky. Evropa jde do zimy hůř připravená, než bývá zvykem

K 1. září byly evropské zásobníky plynu naplněné z necelých 65 procent. Zní to jako slušné číslo, dokud ho nepostavíte vedle historie. Je to přes 16 procentních bodů pod pětiletým průměrem a nejnižší hodnota k tomuto datu od roku 2011, kdy se statistiky vůbec začaly vést. Německo je na tom výrazně hůř než evropský průměr. Na začátku září mělo naplněno pouze 53 procent, což je nejslabší výsledek pro toto období za patnáct let sledování. Šéf tamní asociace provozovatelů zásobníků INES to komentoval dost jasně: i optimistický scénář 77% naplněnosti k listopadu by při vyloženě tuhé zimě nemusel stačit.

Česko je na tom o dost líp. K 1. září jsme měli naplněno necelých 71 procent, tedy asi o pět bodů nad evropským průměrem, a splnili jsme i unijní indikativní milník 60 procent k tomuto datu. Není to důvod k panice, ale rozhodně to není ani důvod k pohodlí.

Zajímavější než čísla samotná je ale důvod, proč se letos plní pomaleji. Není to nedostatkem kapacity ani technickým problémem. Jedná se čistě o ekonomiku. V minulých letech se obchodníkům vyplácelo nakupovat plyn levně v létě a prodávat ho draze v zimě. Letos je cenová křivka plochá, místy dokonce převrácená. Motivace plnit zásobníky nad regulatorní minimum tím z velké části zmizela.

Hormuz a proč tři procenta dovozu dokážou hýbat celým trhem

Zde se dostáváme k jádru letošního zdražování. Konflikt mezi USA/Izraelem a Íránem vypukl 28. února a od té doby opakovaně paralyzuje dopravu Hormuzským průlivem, úžinou, kterou před válkou proplouvalo přes sto lodí denně a která běžně přepravovala pětinu světových dodávek ropy a významnou část LNG.

Situace se navzdory několika příměřím pořád úplně neuklidnila. Ještě minulý víkend, tedy k polovině září, propluly úžinou jen čtyři lodě oproti desetidennímu průměru čtrnácti denně a jedno z plavidel zasáhl neznámý projektil. Rejdařské firmy jako Hapag-Lloyd nebo japonská Mitsui O.S.K. Lines odhadují plné obnovení provozu na týdny, možná měsíce. Čekají hlavně na bezpečnostní záruky, ne na to, až bude fyzicky volno. Důvodem je tak drahé Cargo pojištění, nebo i fakt, že pojišťovny dané převozy nechtějí pojišťovat.

Přímo do Evropy z toho jde relativně málo. Katarské LNG tvořilo poslední zimu jen asi sedm procent evropského dovozu LNG a v přepočtu na celkovou spotřebu plynu šlo o zhruba tři procenta. Přesto útoky natrvalo vyřadily dvě ze čtrnácti zkapalňovacích linek v katarském komplexu Ras Laffan, největším na světě a podle šéfa QatarEnergy si jejich oprava vyžádá až pět let.

A tady je ten na první pohled matoucí bod, na který upozornil i ekonom Lukáš Kovanda: kvůli válce zdražil plyn v EU o desítky procent, přestože Hormuzem k nám teče jen zlomek toho, co spotřebujeme. USA nemají z Hormuzu skoro nic a jejich ceny se nehnuly. Vysvětlení je prosté...trh s LNG je jeden propojený globální bazén, ne soubor oddělených národních trhů. Zbytek světa se přetahuje o to, co zbylo, a Asie bývá ochotná přeplatit Evropu. Cena tak roste všem, i těm, kdo z dané trasy fyzicky nic neberou.

Proč to táhne i elektřinu, když Česko plyn skoro nepotřebuje

Tohle bývá nejméně intuitivní část a stojí za trochu delší vysvětlení.

Evropský trh s elektřinou funguje na principu takzvaného merit orderu – v překladu pořadí podle nákladů. Zjednodušeně:

všichni výrobci nabídnou svou elektřinu na burzu, od nejlevnější po nejdražší. Burza je sčítá odspodu, dokud nepokryje očekávanou spotřebu (poptávku) v dané hodině. Poslední zdroj, který je ještě potřeba zapojit, aby se protla nabídka s poptávkou, se nazývá mezní neboli marginální elektrárna. V Evropě to bývá typicky plynová nebo paroplynová elektrárna, protože jádro a obnovitelné zdroje mají nejnižší provozní náklady a jedou vždycky napřed.

A teď to hlavní: cenu, za kterou se v dané hodině obchoduje veškerá elektřina na trhu, určuje právě náklad tohoto posledního, nejdražšího zdroje. Ne průměr všech zdrojů. Dostává ji i jaderná elektrárna, jejíž vlastní náklady jsou zlomkem té ceny.

A jelikož je český trh přes propojovací vedení a společné obchodování napojený na německý a středoevropský trh, cena k nám doputuje, i když sami plyn na výrobu prakticky nepotřebujeme.

K tomu se přidávají emisní povolenky. Jejich cena se v létě pohybovala kolem 80 eur za tunu, tedy blízko historických maxim, a promítá se do nákladů uhelných i plynových zdrojů

Jinak řečeno: elektřina nezdražuje kvůli plynu proto, že bychom ho potřebovali. Zdražuje proto, že cenu na propojeném evropském trhu nastavuje ten nejdražší zdroj, který je v danou hodinu potřeba. A tím bývá plynová elektrárna.