Jak snížit náklady na energie ve výrobním podniku: 5 problémů, které často odhalujeme

Ve výrobním podniku může energie tvořit významnou část provozních nákladů.

Na rozdíl od hotelů nebo administrativních budov ale spotřebu neurčuje především komfort lidí. Určuje ji technologie a samotný výrobní proces.

CNC stroje, lisy, pece, kompresory, chlazení, odsávání nebo vzduchotechnika mohou vytvářet vysokou spotřebu i krátkodobé výkonové špičky.

A právě proto se při hledání úspor ve výrobě nestačí podívat na roční fakturu.

Potřebujeme vědět kdy, kde a proč energie vzniká – a zda skutečně souvisí s výrobou.

1. Každá výroba má jinou energetickou DNA

Univerzální energetický profil výrobního podniku neexistuje.

Jinak se chová kontinuální výroba ve třech směnách, kde technologie běží téměř nepřetržitě.

Jinak dávková výroba, kde spotřeba prudce roste při spuštění strojů, pecí nebo ohřevů.

A úplně jiný profil může mít podnik s významným podílem chlazení, klimatizace nebo těžké mechaniky.

Proto není nejdůležitější otázka:

„Kolik MWh firma spotřebuje?“

Ale spíše:

„Jak tato spotřeba vzniká a odpovídá skutečnému objemu výroby?“

Právě odběrový profil je často první místo, kde začínáme hledat.

2. Technologie běží, i když zrovna nevyrábějí

Tohle je jeden z problémů, který stojí za pozornost.

Stroj může být zapnutý, ale nemusí vyrábět.

Kompresor udržuje tlak. Pec zůstává nahřátá. Odsávání nebo vzduchotechnika běží i během přestávky. Chladicí systém pracuje bez ohledu na aktuální zatížení výroby.

Jednotlivě nemusí jít o dramatickou spotřebu.

Pokud se ale podobné stavy opakují každou noc, během přestávek, o víkendech nebo při odstávkách, jejich význam roste.

Proto ve výrobě sledujeme také základní odběr mimo hlavní produkci.

Dobrá otázka pro energetika nebo vedoucího výroby je:

Kolik energie spotřebuje naše firma, když právě nic nevyrábíme?

3. Souběh technologií vytváří zbytečné výkonové špičky

Začíná směna.

Současně se spustí několik výrobních linek, kompresory, odsávání, ohřevy, pece nebo další technologie.

Během krátké chvíle může vzniknout výrazná výkonová špička.

Problém tedy nemusí být v samotných strojích.

Může být v tom, že všechny potřebují maximální výkon ve stejný okamžik.

Průběhová data nám umožňují zjistit:

• kdy nejvyšší špičky vznikají,

• které technologie se v tu chvíli potkávají,

• zda souvisejí se začátkem směny nebo výrobního cyklu,

• zda lze některé náběhy časově posunout.

Někdy tedy není nutné spotřebovat méně energie.

Stačí ji odebírat chytřeji v čase.

4. Kompresory, pece a chlazení si zaslouží vlastní pozornost

U výrobních podniků se opakovaně setkáváme s několika technologiemi, které mohou mít na energetickou bilanci výrazný vliv.

Stlačený vzduch

U kompresorových systémů má smysl řešit například:

• úniky stlačeného vzduchu,

• nastavení tlaku,

• chod kompresorů naprázdno,

• řízení více kompresorů,

• využití odpadního tepla.

U kompresorových systémů má smysl řešit například:

• úniky stlačeného vzduchu,

• nastavení tlaku,

• chod kompresorů naprázdno,

• řízení více kompresorů,

• využití odpadního tepla.

Stlačený vzduch je navíc typický příklad oblasti, kde může relativně malý technický problém běžet dlouhou dobu bez větší pozornosti.

Pece a technologické ohřevy

Tady nás zajímají především náběhy, regulace, tepelné ztráty a provoz mezi jednotlivými výrobními cykly.

Důležitá není jen celková spotřeba.

Zajímavé je také jak rychle a kdy potřebujeme vysoký výkon.

Chlazení

U technologického chlazení sledujeme zatížení systému, nastavené teploty, regulaci a vztah mezi potřebou chladu a skutečným provozem výroby.

Zvlášť zajímavé mohou být situace, kdy současně vyrábíme velké množství technologického tepla a zároveň spotřebováváme významné množství energie na jeho odvod.

5. Firma může přeplácet, i když její spotřeba není problém

Poslední oblast bývá méně viditelná.

Firma může mít technologie nastavené relativně dobře a přesto platit zbytečně vysoké účty.

Problém totiž nemusí být pouze ve spotřebě.

U výrobních podniků kontrolujeme také například:

• distribuční parametry,

• rezervovanou kapacitu,

• maximální výkon,

• jalovou energii,

• nákupní strategii,

• sjednané parametry odběrného místa.

To je důležité zejména u větších provozů připojených na vysokém napětí.

Energetická optimalizace proto neznamená pouze snižovat počet spotřebovaných MWh.

Někdy můžeme snížit náklady, aniž bychom zasáhli do samotné výroby.

Nejdůležitější otázka: kolik energie potřebujeme na výrobu?

Celková měsíční spotřeba nám řekne jen část příběhu.

Ve výrobním podniku je mnohem zajímavější sledovat vztah mezi energií a skutečnou produkcí.

Například:

kWh / vyrobený kus

kWh / tunu výrobku

kWh / výrobní dávku

kWh / provozní hodinu linky

Pak můžeme začít porovnávat jednotlivé směny, dny nebo výrobní série.

Pokud firma vyrábí stejně, ale energetická náročnost postupně roste, máme důvod hledat proč.

A pokud spotřeba zůstává vysoká i při nižší výrobě, může být problém v základním odběru nebo provozu pomocných technologií.

Nejdříve data. Potom opatření.

Ve výrobě bych nezačínal otázkou:

„Jakou technologii máme vyměnit?“

Začal bych otázkami:

Kdy spotřebováváme nejvíce?

Kolik spotřebujeme mimo výrobu?

Které technologie vytvářejí špičky?

Jak se mění spotřeba podle objemu produkce?

A za co na faktuře platíme, přestože to nesouvisí s počtem vyrobených kusů?

Teprve potom dává smysl rozhodovat, jestli problém vyřeší změna nastavení, řízení provozu, distribuce nebo skutečná investice.

Kde zbytečně platí váš výrobní podnik?

V Energy Saving se při analýze výroby díváme na spotřebu, průběhová data, distribuční parametry i vztah energie ke skutečnému provozu.

Cílem není vytvořit další energetický report.

Cílem je najít konkrétní místa, kde energie nebo peníze mizí bez odpovídajícího přínosu pro výrobu.