Energetické úspory ve výrobě: 7 oblastí, které by měl podnik pravidelně kontrolovat

Výrobní podnik může mít dobře nakoupenou elektřinu a přesto za energie platit zbytečně mnoho.

Důvod je jednoduchý.

Cena energie je pouze jedna část celého problému.

O výsledných nákladech rozhoduje také způsob provozu technologií, výkonové špičky, spotřeba mimo výrobu, nastavení distribuce nebo energetická náročnost samotné produkce.

Při hledání úspor proto doporučujeme podívat se na celý energetický provoz.

Těchto 7 oblastí patří mezi první, které má smysl prověřit.

1. Týdenní profil spotřeby

Začněme tím nejjednodušším.

Jak vlastně vypadá běžný týden vaší výroby?

Z průběhových dat můžeme poznat začátky a konce směn, výrobní rytmus, noční odběr, víkendový provoz i neobvyklé odchylky.

Důležitá otázka zní:

Odpovídá průběh spotřeby tomu, co se ve výrobě skutečně děje?

Pokud ne, máme první místo, které stojí za bližší analýzu.

2. Spotřeba mimo výrobu

Jedna z mých oblíbených otázek při pohledu na data je:

Kolik energie firma spotřebuje, když právě nic nevyrábí?

Určitý základní odběr je samozřejmě normální.

Mohou běžet čerpadla, chlazení, IT, temperování nebo technologie, které není možné úplně vypnout.

Problém nastává, pokud mimo výrobu zůstávají v provozu například kompresory, stroje ve standby režimu, odsávání, osvětlení nebo zbytečně intenzivní vytápění a chlazení.

Právě noční, víkendový a odstávkový odběr proto stojí za pravidelnou kontrolu. Původní analýza upozorňuje mimo jiné právě na kompresory běžící naprázdno, standby režimy strojů nebo vytápění a chlazení mimo provozní dobu.

3. Výkonové špičky

Ve výrobě často není problém pouze kolik energie spotřebujeme, ale také kdy ji spotřebujeme.

Typickým příkladem je začátek směny.

Během několika minut se mohou spustit výrobní linky, kompresory, pece, odsávání a další technologie.

Výsledkem je krátká výkonová špička.

Přitom někdy stačí upravit pořadí náběhu jednotlivých zařízení nebo jejich řízení.

U podniků na vysokém napětí mají tyto špičky význam také při práci s rezervovanou kapacitou a dalšími distribučními parametry.

Nejdříve tedy zjistěte, proč špička vzniká. Až potom řešte, jak ji technicky odstranit.

4. Kompresory a další energeticky náročné technologie

Ve většině výrobních podniků existuje několik technologií, které si zaslouží samostatnou pozornost.

Typicky například:

• kompresory a stlačený vzduch,

• pece a technologické ohřevy,

• procesní chlazení,

• odsávání a vzduchotechnika,

• čerpadla,

• velké výrobní stroje a linky.

U stlačeného vzduchu nás například zajímají netěsnosti, nastavený tlak, provoz kompresorů naprázdno nebo způsob řízení více jednotek.

U pece zase náběh, provoz mezi jednotlivými výrobními cykly nebo tepelné ztráty.

Nestačí vědět, že technologie spotřebovává hodně energie. Potřebujeme vědět, jestli ji spotřebovává efektivně.

5. Vytápění, chlazení a provoz hal

Výrobní technologie nejsou jediným spotřebitelem.

Významnou položkou může být také samotná budova.

Vyplatí se proto kontrolovat nastavení teplot, provozní časy, zónové řízení, vzduchotechniku, chlazení a možnosti využití odpadního tepla.

Zajímavé jsou zejména situace, kdy proti sobě jednotlivé systémy pracují.

Typickým příkladem může být současné vytápění a intenzivní větrání nebo chlazení. I na tento problém upozorňuje původní přehled výrobních provozů.

6. Distribuce a smluvní parametry

Spotřeba může být technicky v pořádku a firma přesto přeplácí.

Proto je potřeba kontrolovat také fakturu a nastavení odběrného místa.

Podle typu připojení nás mohou zajímat například:

• distribuční sazba,

• rezervovaná kapacita,

• rezervovaný příkon nebo jistič,

• maximální výkon,

• jalová energie,

• další smluvní a distribuční parametry.

Tady je důležité oddělit dvě věci.

Úspora energie a úspora nákladů nejsou vždy totéž.

Někdy nemusíme snížit spotřebu ani o jednu MWh, a přesto můžeme snížit celkové energetické náklady.

7. Kolik energie potřebujeme na jeden výrobek?

Nakonec se dostáváme k otázce, která je z pohledu řízení výroby možná nejdůležitější.

Nestačí sledovat:

„Kolik MWh jsme tento měsíc spotřebovali?“

Mnohem zajímavější je:

„Kolik energie jsme potřebovali na to, co jsme skutečně vyrobili?“

Podle charakteru výroby můžeme sledovat například:

kWh / vyrobený kus

kWh / tunu produkce

kWh / výrobní dávku

kWh / provozní hodinu linky

Díky tomu můžeme porovnávat směny, období nebo jednotlivé výrobní linky.

Pokud výroba zůstává stejná, ale energetická náročnost roste, máme důvod hledat příčinu.

Data jsou důležitější než samotná faktura

Faktura nám řekne, kolik jsme zaplatili.

Průběhová data nám ukážou, kdy jsme energii spotřebovali.

Heat mapa pomůže rychle odhalit, kdy vznikají neobvyklé odběry a špičky.

Zátěžové měření může ukázat, které konkrétní technologie spotřebu vytvářejí.

A výrobní data nám nakonec řeknou, jestli spotřebovaná energie odpovídá vytvořené produkci.

Právě kombinace těchto informací dává vedení podniku mnohem lepší podklad pro rozhodování o provozních opatřeních i budoucích investicích.

Nejdříve provoz. Potom investice.

Když ve výrobním podniku hledáme energetické úspory, nemusíme začínat výměnou strojů, fotovoltaikou nebo bateriovým úložištěm.

Nejdříve bych si odpověděl na několik jednodušších otázek:

Kdy energii spotřebováváme?

Kolik spotřebujeme mimo výrobu?

Co vytváří naše výkonové špičky?

Máme správně nastavenou distribuci?

A odpovídá spotřeba skutečnému objemu produkce?

Teprve když známe odpovědi, můžeme dobře rozhodnout, kde stačí změna nastavení, kde úprava provozu a kde už dává ekonomický smysl investice.

Máte energie ve výrobě skutečně pod kontrolou?

V Energy Saving se na výrobní podnik nedíváme pouze přes cenu elektřiny nebo plynu.

Propojujeme spotřebu, průběhová data, distribuční parametry a skutečný provoz výroby.

Cílem je zjistit, kde firma platí za energii, která jí nepřináší odpovídající hodnotu.