Proč CFO a technik vidí náklady na energie jinak? A kde firmám unikají úspory

Představte si běžnou poradu ve výrobní firmě.

Technik upozorní, že je potřeba vyměnit stárnoucí kompresor. Zařízení má vyšší spotřebu elektřiny, zhoršuje se jeho účinnost a roste riziko poruchy.

Finanční ředitel (CFO) se zeptá na cenu investice a dobu návratnosti. V rozpočtu jsou další priority a kompresor zatím funguje.

Výsledkem může být odložení rozhodnutí.

Ne proto, že by jeden z nich neměl pravdu. Ale proto, že každý vyhodnocuje jiný druh rizika.

Právě podobné situace ukazují, proč se firmám někdy nedaří proměnit technické možnosti energetických úspor v konkrétní rozhodnutí.

Finanční ředitel vidí energie jako náklad a riziko

Pro CFO představují energie významnou položku firemního rozpočtu. Zajímají ho především náklady na elektřinu a plyn, jejich předvídatelnost a dopad na hospodaření společnosti.

Při rozhodování sleduje zejména:

• Cenu za MWh a celkové náklady na energie.

• Cash flow a stabilitu budoucích výdajů.

• Zajištění cen energií a rizika vývoje energetického trhu.

• Návratnost investic do nových technologií a energetických úspor.

• Obhajitelnost rozhodnutí před vedením společnosti nebo vlastníky.

Investice do energetiky musí dávat ekonomický smysl. Pokud má například výměna zařízení vysoké pořizovací náklady a návratnost vychází příliš dlouhá, její schválení může být obtížné.

To je z finančního pohledu pochopitelné.

Problém ale vzniká ve chvíli, kdy se investice hodnotí pouze podle pořizovací ceny a očekávané úspory elektřiny.

Technik řeší především spolehlivost a efektivitu provozu

Technik nebo vedoucí údržby se na stejnou situaci dívá jinak.

Zná skutečný stav zařízení, jeho provozní zatížení, historii poruch a technické limity.

Všímá si například toho, že:

• Kompresor spotřebovává více elektřiny, než by odpovídalo jeho výkonu.

• Zařízení pracuje mimo optimální provozní režim.

• Opotřebení zvyšuje pravděpodobnost neplánované odstávky.

• Technologie vyžaduje stále častější servisní zásahy.

• Zhoršující se účinnost postupně zvyšuje provozní náklady.

Pro technika nemusí být největším problémem cena nové technologie.

Mnohem větším rizikem může být výpadek zařízení, který zastaví výrobu.

A právě tuto skutečnost nemusí běžný výpočet návratnosti dostatečně zachycovat.

Kde vzniká problém? Každý používá jiný jazyk

Finanční ředitel mluví o korunách, návratnosti a rozpočtu.

Technik mluví o kilowattech, účinnosti, poruchovosti a provozní spolehlivosti.

Oba přitom řeší stejný problém: jak zajistit, aby firma fungovala efektivně a bez zbytečných nákladů.

Jenže pokud mezi nimi chybí společný způsob vyhodnocování, vznikají dvě oddělené oblasti rozhodování.

Technická doporučení nemají dostatečně vyčíslený finanční přínos. Finanční rozhodnutí zase nemusí zohledňovat skutečná provozní rizika.

Důsledkem mohou být odkládané investice, nevyužité energetické úspory nebo rozhodnutí, která krátkodobě vypadají ekonomicky správně, ale dlouhodobě firmu stojí více peněz.

Příklad z praxe: Kdy se vyplatí vyměnit kompresor?

Vraťme se k příkladu kompresoru.

Pokud technik přijde pouze s požadavkem na výměnu zařízení, finanční oddělení přirozeně začne řešit pořizovací cenu.

Pokud ale dokáže doložit širší ekonomické souvislosti, rozhodování se zásadně změní.

Vedle ceny nového zařízení je potřeba vyhodnotit:

• Současnou spotřebu elektřiny a očekávanou spotřebu po výměně.

• Rozdíl v energetických nákladech při skutečné ceně elektřiny.

• Servisní a provozní náklady stávajícího zařízení.

• Riziko neplánované odstávky a její možný finanční dopad.

• Dopad na spolehlivost výroby a dlouhodobé provozní náklady.

Najednou už nejde pouze o otázku, za kolik lze koupit nový kompresor.

Jde o rozhodnutí, zda je pro firmu ekonomicky výhodnější pokračovat v provozu současného zařízení, nebo investovat do jeho výměny.

Technické rozhodnutí se tím mění v rozhodnutí obchodní a finanční.

A právě tak by mělo fungovat hodnocení energetických investic.

Energetický management musí převádět technická data na peníze

Firmy, které mají energetiku skutečně pod kontrolou, dokážou propojit provozní údaje s jejich finančními důsledky.

Nestačí pouze vědět, kolik elektřiny společnost spotřebovala. Důležité je rozumět tomu, proč ji spotřebovala, jaké náklady tím vznikly a co lze změnit.

V praxi to znamená převádět:

Kilowatthodiny na koruny

Spotřeba energie musí být propojena se skutečnými náklady, včetně relevantních distribučních plateb a charakteru odběru.

Poruchy na finanční dopad

Technické riziko je potřeba posuzovat také podle možných nákladů na odstávku, opravy nebo omezení výroby.

Investice na řízení rizika

Nová technologie nemusí přinášet pouze nižší spotřebu. Může také zlepšit provozní stabilitu a omezit riziko budoucích ztrát.

Teprve propojením těchto pohledů vznikají podklady, podle kterých může vedení společnosti kvalifikovaně rozhodovat.

Proč samotná cena elektřiny nestačí

Podobný rozdíl v uvažování se projevuje také při nákupu energií.

Finanční oddělení může usilovat o co nejnižší cenu za MWh a předvídatelnost rozpočtu.

Provoz však může mít specifický profil spotřeby, výrazná výkonová maxima nebo technologické možnosti přesouvat část odběru do jiných hodin.

Proto je důležité hodnotit nejen cenu sjednaného produktu, ale také:

• Skutečný profil spotřeby elektřiny.

• Výkonová maxima a distribuční náklady.

• Vhodnost produktů FIX, SPOT nebo jejich kombinací.

• Možnosti řízení spotřeby a provozní flexibility.

• Cenová rizika a jejich dopad na firemní rozpočet.

Levnější cena za MWh totiž nemusí automaticky znamenat nejnižší celkové náklady na energie.

Stejně tak technicky nejúspornější řešení nemusí být bez dalšího ekonomicky nejvýhodnější investicí.

Rozhodující je společné vyhodnocení.

Jak propojit finance, techniku a energetiku?

Základem je vytvořit společný rámec pro energetická rozhodnutí.

Technické oddělení by mělo poskytovat data o spotřebě, účinnosti, stavu zařízení a provozních rizicích.

Finanční oddělení by mělo tato data promítnout do nákladů, investičních plánů a hodnocení rizik.

Energetický management pak propojuje oba pohledy a pomáhá určit, kde mají opatření skutečný přínos.

Důležité je, aby se investice neposuzovaly izolovaně, ale v kontextu celého provozu a dlouhodobého fungování firmy.

Výsledkem není automatické schvalování každé technické investice.

Výsledkem je kvalitnější rozhodování.

Kdy se z energetiky stává konkurenční výhoda?

Rozdíl mezi firmou, která energie pouze řeší, a firmou, která je skutečně řídí, nemusí spočívat v množství instalovaných technologií.

Často spočívá v přístupu.

Pokud technické oddělení dokáže vysvětlit finanční přínos svých doporučení a finanční oddělení rozumí provozním souvislostem, přestává být energetika izolovaným tématem.

Stává se součástí řízení nákladů, investic, výroby a podnikových rizik.

V Energy Saving se při energetických analýzách zaměřujeme právě na propojení skutečných dat o spotřebě s jejich ekonomickými dopady. Cílem je, aby firmy nerozhodovaly pouze podle ceny energie nebo technických parametrů, ale podle celkového přínosu pro svůj provoz.

Otázka tedy nezní, zda má pravdu finanční ředitel, nebo technik. Důležité je, zda jejich pohledy dokáže firma propojit do jednoho rozhodnutí.