Distribuční sazby, jističe a kapacity u obcí a měst

Při řešení energií u obcí a měst se pozornost často soustředí především na cenu silové elektřiny a výběr dodavatele.

V praxi se ale setkáváme také se zbytečnými náklady, které vznikají jinde – v distribučních sazbách, velikosti jističů nebo rezervované kapacitě.

A protože jde z velké části o pravidelné platby, mohou zatěžovat rozpočet každý měsíc a každý rok, aniž by jim byla věnována větší pozornost.

Distribuce: náklad, který se často neřeší

Distribuční složka elektřiny tvoří část výsledné fakturace. Na rozdíl od ceny silové elektřiny ale nebývá při pravidelných soutěžích a změnách dodavatelů tolik na očích.

Nastavení tak může zůstávat stejné řadu let, přestože se provoz konkrétního objektu mezitím změnil.

Právě proto dává smysl vedle ceny samotné energie kontrolovat také distribuční sazby, jističe a rezervované kapacity jednotlivých odběrných míst.

Problém č. 1: Nevhodně nastavené distribuční sazby

U obcí a měst se setkáváme s historicky nastavenými sazbami, sazbami neodpovídajícími skutečnému provozu objektu nebo se stejným nastavením u zcela odlišných typů budov.

Jiný charakter provozu má například administrativní budova, jiný sportoviště, čistírna odpadních vod nebo veřejné osvětlení.

Důležitou roli hraje také to, zda se v objektu využívají technologie pro vytápění nebo ohřev vody. I zde se můžeme setkat s případy, kdy technologie v budově jsou, ale odběrné místo zůstává v základní sazbě.

Distribuční sazba by proto měla odpovídat skutečnému provozu a využívaným technologiím, ne pouze historickému nastavení.

Problém č. 2: Předimenzované jističe

Dalším častým problémem jsou jističe nastavené „pro jistotu“.

Mohly být dimenzovány podle původního stavu budovy a po rekonstrukci nebo výměně technologií už je nikdo znovu neposoudil.

Obec tak může dlouhodobě platit za parametry, které už reálnému provozu objektu neodpovídají.

Proto má smysl velikost jističe porovnat se skutečným provozem a historickými hodnotami odběru.

Rezervovaná kapacita: platba za možnost odběru

Rezervovaná kapacita neříká, kolik elektřiny objekt skutečně spotřebuje. Určuje, jaký příkon má pro svůj odběr rezervovaný.

U některých objektů přitom maximální příkon vzniká pouze krátkodobě, výkonové špičky mohou být předvídatelné a jednotlivé technologie nemusí běžet současně.

Přesto může zůstat dlouhodobě nastavena kapacita, která skutečnému provozu neodpovídá.

Právě proto je vhodné pracovat s reálnými daty a porovnat nastavené parametry se skutečným odběrem.

Problémem může být i roztříštěnost odběrných míst

Obce a města často spravují velké množství menších odběrných míst. Každé má vlastní jistič, distribuční nastavení a související platby.

Bez společného přehledu je ale obtížné posoudit, zda celá struktura stále dává smysl.

Při kontrole se může ukázat, že některé odběry lze sloučit, některé kapacity jsou zbytečné nebo distribuční sazby neodpovídají provozu.

Často jde jednoduše o nastavení, které vznikalo historicky, nikoliv strategicky.

Proč se tyto problémy opakují?

Důvod bývá poměrně jednoduchý. Hlavní pozornost se věnuje ceně dodávky energie, zatímco distribuce zůstává stranou.

Zároveň může chybět celkový energetický pohled na jednotlivá odběrná místa a změna jističe nebo sazby může na první pohled působit jako technicky složitá záležitost.

Přitom právě kontrola těchto parametrů může odhalit možnosti úspor bez větších investic nebo pouze s minimálními náklady.

Kde začít?

Prvním krokem nemusí být složitý energetický audit. Začít lze systematickou kontrolou základních parametrů:

• projít všechna odběrná místa a jejich distribuční sazby,

• porovnat sazby se skutečným provozem objektů,

• zkontrolovat velikosti jističů,

• vyhodnotit historické maximální příkony,

• spočítat náklady související s distribučním nastavením.

Cílem je získat přehled a zjistit, zda parametry nastavené v minulosti stále odpovídají dnešnímu provozu.

Na závěr proto stačí několik jednoduchých otázek:

Víte, jaké distribuční sazby mají jednotlivá odběrná místa vaší obce?

Odpovídají skutečnému provozu budov?

A neplatíte za kapacitu, kterou reálně nevyužíváte?

Pokud na tyto otázky nemáte jasnou odpověď, právě kontrola distribučního nastavení může být dobrým místem, kde začít.